Do Ajaccia

V půlnoci jsme naložili lidi z výletu po Bonifaciu a vypluli na sever po západním pobřeží. Je tma jako v pytli, ale loď krásně uhání pod hvězdnou oblohou.
Za dvě hodiny jsme dorazili do zátoky Roccapina. Nikde ani živáčka, jen tady stojí 8 lodí – zřejmě všichni vědí proč.
Hned dáno jsme proběhli Merlina a pár kadetu po téhle úžasné pláži s karibskou vodou. Merlin lítá jako pominutý, což zřejmě způsobují všudypřítomné stopy divočáků. Jsem zvědav, jestli bude k obědu vepřové, nebo on :-D
Chytil se krásně barevný tuňák – byl skvělej. Už dlouho jsem neviděl tak krásnou rybu.
Fouká, takže pod větrem 20-26 kn plujeme celé dopoledne. Na jednu stranu jsem rád, ale na druhou mě strašně mrzí, že jen plujeme, a člověk si stíhá jen prohlížet ubíhající krajinu. Škoda, že plavba kolem Korsiky nikdy netrvá 2 týdny. Jeden je strašně málo.
Odpoledne jsme se stavili v jedné ze zátok a na večer dopluli do Ajaccia. Tohle město z dálky připomíná panelákovou hrůzu, ale procházka starým centrem stála za to. Taky jsme našli rodný dům Napoleona Bonaparteho.
Na noc jsme se vyvázali na jedné z bójí v zátoce před městem.

Cala Cappra, La Maddalena, Bonifacio

Hned ráno jsme vstali a snažili se zde nabrat vodu. Marina pro nás ale neměla místo, a tak jsme vyrazili dál. S malou koupačkou v Cala Cappra jsme strávili na cestě víc než půlden až do mariny La Maddalena. Tam na nás byli milí a vodu nám prodali. Během tankování se všichni kadeti prošli po městě a dali si zmrzku nebo koupili pivo. Celé dopoledne jsme cvičili v lanoví, a tak jsme si na trase mezi Sardinii a Korsikou vytahali plachty. Fouká ovšem jen 6 kn vítr, a tak rychlost La Grace není nijak závratná. Pro výcvik ale dobrý. Před Bonifaciem jsme se potkali s dalšími plnopachetníky. O kouzelnou kulisu se pro turisty na hradbách při západu slunce postaral Royal Clipper, Sea Cloud II a samozřejmě my! Ostřelování Bonifácia už se tu tak nějak stalo tradicí…

Dokončuju rozpis plaveb na rok 2019

Sobota jako každá jiná. Jen s tím rozdílem, že dokončuju rozpis plaveb na rok 2019. Už týden jsem tím tak zblblej, že i v deníku píšu špatný rok. :-D
Jinak se dnes nic zvláštního nestalo. Máme novou posádku – 29 šikovných a odhodlaných kadetů a vyplouváme na sever. Bude-li hezky, chceme plout západem Korsiky. Předpověď ale nehlásí příznivý vítr a budem bojovat s častými bezvětřími. Abychom to nahnali, hned po nalodění posledních jsme dopluli až do Porta Rotonda. Zítra tu chcem doplnit nezbytnou vodu. Cestou školíme kadety ve splachování záchodů a zhasínání světel – mám pocit, že jsem to říkal už snad tisíckrát!

Letos bylo krásné léto

Ráno po nezbytné procházce s Merlinem hotelovým komplexem připomínajícím Benátky jsme vytáhli všechny plachty na předním stěžni a pomalu se sunuli podél severovýchodu Sardínie. U Porto Cerva jsme chvíli pozorovali Rolex cap, ale při síle větru 7 kn je jachting nuda. Odpoledne to chcíplo úplně, ale to už jsme byli před Porto Aranci. Po nezbytné koupačce jsme chvíli honili delfíny u našich oblíbených sádek a pak vyrazili na Olbii. I přes poměrně pozdní příjezd bylo naše místo volné. Je vidět, že léto končí. Teplota vody je ovšem pořád 26,6°C. Letos bylo krásné léto. Už jsem si skoro zvykl na život bez bouří a strachu o loď.

Čtvrtek - vlastně středa

Vlastně středa – dnes byl totiž řízek! :-D
Celý den jsme se na motor potloukali národním parkem La Maddalena a navštívili zátoky Cala Rossa, Santa Maria, La Romana, Garibaldi a Cotticio. Koupání a procházky – to byl zas den. Plachty jsme ale nevytáhli ani jednou…

Sharki dělá most

Noc před městem byla opět nezvykle klidná. Foukalo slabě od východu.
Hned ráno vyplouváme na Lavezzi. Tentokráte jsme si našli místečko na kotvení v laguně ze západní strany pod mohylou. Byla to paráda. Odpoledne jsme se přemístili do zátoky Liscia, abychom se tu proběli po písečných dunách. Merlin je tu už podruhý a opět nadšený.
Během chvíle se však otočil vítr a my museli s lodí zmizet. Při odplutí narychlo se podařilo Sharkimu zůstat nohama ve člunu a rukama na lodi, což ho během chvíle naučilo krásný italský most. Tak italský, že chvíli poté spadl.
Na noc házíme necelou hodinku kotvu před Palau. Celá posádka totiž vyrazila do toho města na skvělou pizzu. Kamarádi nám dali tip a mužu říct, že to stálo za to. Například celá Itálie dělá Quatro formagii (4 sýry), ale jen tady se dělá cinque formagii (5 syrů).
V noci mělo foukat, ale vítr si to rozmyslel.

Merlin se činí

Ráno jsme pracovali, a pak vyrazili na krátkou procházku s Merlinem do skalního města. Za 30 minut stihl (skoro) chytit sedmdesáticentimetrovégo hada, pochcat slunečník lidem na pláži a přefiknout Čivavu – no prima den…
Kolem oběda zvedáme kotvu a pak i plachty a hurá přes průliv na Korsiku. Dnešním lákadlem je město Bonifacio. Večer v jeho nádherných uličkách s výhledem na moře z vysokých bílých skal je nezapomenutelný zážitek.

Capo Testa

Celý den fouká příznivý vítr, a tak si plachtíme pod plným předním stěžněm jen tak pro radost. S jednou krátkou zastávkou v zátoce Puddu jsme do večera doplachtili až do naší oblíbené zátoky na Capo Testa. Tady to nikdy nezklame. Místní komunita každý večer rozezní bubny a uctívá západ slunce u krásného totemu.

Národní park La Maddalena

Na dnešek jsme si zaplatili vstup do národního parku La Maddalena. Jsou v něm sice opět jen pláže, ale s krásnou vodou. Tedy v těch místech, co to ještě nezničila posedonia. Lidem se tady ale evidentně líbí pořád a proto je sem čluny navážejí po tisících. Zajímavostí je i nejkrásnější zdejší pláž (Pink beach) jež kdysi byla růžová od milionů úlomků korálů. I když změny pro člověka, co to tu pamatuje před třiceti lety jsou šokem, tak pro nově příchozí (až na absenci toitoiek) je tu pořád krásně.
Noc jsme strávili před Porto Rotondo.

Capo Testa

Celý den jsme si plachtili v průlivu. Báječně foukalo a lidi už mají plný zuby pláží :-D Kromě Bonifacia tady ale nic jiného není. Na večer jsme skončili na Capo Testa. Úžasném místě bez pláží plném jen kamenů. Jsou tu balvany rozličných tvarů. Jen klid, příroda a hipíci!